Byl jednou jeden král, který měl sedm synů. Tak je miloval, že je nemohl postrádat. Alespoň jeden u něj musel stále být. Když dospěli, mělo jich šest odejít a hledat si nevěsty. Nejmladšího si chtěl otec nechat doma. Ostatní pro něj měli na zámek přivést princeznu. Král dal svým šesti synům nejkrásnější šaty, jaké kdy kdo viděl. Cesta kolem nich zářila. Každý dostal svého koně, který stál mnoho set tolarů. Vydali se na cestu. Když už byli na mnoha zámcích a dívali se na mnohé princezny, přišli nakonec k jednomu králi, který měl šest dcer. Tak krásné princezny ještě nikdy neviděli. Každý si jednu namluvil a odcestovali zpět domů. Úplně zapomněli, že měli najít i princeznu pro Askeladda, který musel zůstat doma. Tak zamilovaní byli do svých princezen.
Když ujeli dobrý kus cesty k domovu, vedla pěšina těsně kolem strmé skály, kde měl svůj dům obr. Když vyšel ven a uviděl je, proměnil je všechny v kameny. Prince i princezny.
Král čekal a čekal na svých šest synů, ale nikdo nepřicházel. Smutnil a tesknil. Říkal, že už nikdy nebude opravdu šťastný.
,,Kdybych neměl tebe, Akeladde, už bych nežil. Jsem tak nešťastný, že jsem ztratil tvé bratry.``
,,Právě jsem chtěl poprosit o svolení odcestovat a najít je,`` řekl Askeladd.
,,Ne, to ti nedovolím,`` řekl otec, ,,přišel bych i o tebe.``
Ale Askeladd tolik chtěl odjet, prosil a žadonil, až mu otec dovolil. Teď už měl král jen jednoho starého prosedlaného koně, kterého by mohl dát Askeladdovi, protože všechny ostatní koně dostali jeho bratři a jejich družiny. Askeladd se posadil na starého koně.
,,Sbohem, otče,`` řekl králi, ,,snad se vrátím a přivedu s sebou své bratry.``
Odjel.
Po cestě potkal krkavce, který ležel uprostřed pěšiny, třepotal křídly a nemohl se dostat ke straně, protože byl tak hladový.
,,Ach, milý příteli, dej mi trochu jídla. Pomohu ti v nejvyšší nouzi,`` řekl krkavec.
,,Nemám moc jídla a ani nevypadáš na to, že bys mi mohl nějak zvlášť pomoci,`` řekl princ, ,,ale trochu ti dám, protože vidím, že to potřebuješ.``
Dal krkavci kousek své svačiny.
Když ujel další kus cesty, dostal se k potoku. Ležel tam velký pstruh, který e dostal na mělčinu. Skákal a házel sebou, ale nedokázal se vrátit do vody.
,,Ach, milý příteli, pomoz mi zpátky do vody, pomohu ti v nejvyšší nouzi.``
,,Tvá pomoc jistě nebude velká, ale není spravedlivé, abys tu ležel a hladověl.``
Pomohl rybě do vody.
Teď ujel dlouhý, dlouhý kus cesty. Potkal vlka, který byl hrozně hladový a táhl se po cestě.
,,Milý příteli, dej mi svého koně,`` řekl vlk, ,,jsem tak hladový, až mi kručí v břiše. Nejedl jsem už dva roky.``
,,Ne,`` řekl Askeladd, ,,to nemohu. Nejprve jsem potkal krkavce a dal jsem mu svou svačinu. Potom jsem přišel k pstruhovi a pomohl jsem mu do vody. A teď chceš mého koně. Kdybych ti ho dal, neměl bych na čem jet.``
,,Ale ano, můj milý, musíš mi pomoci,`` řekl vlk, ,,můžeš jet na mně. Pomohu ti v nejvyšší nouzi.``
,,Ano, pomoc, kterou od tebe dostanu, nebude velká. Ale vezmi si mého koně, když jsi na tom tak zle.``
Když vlk snědl koně, nasadil mu Askeladd uzdu a osedlal ho. Vlk byl tak silný, že Askeladda unesl jako nic. Ještě nikdy nejel tak rychle.
,,Už jsme jeli dost dlouho. Teď ti ukáži dům jednoho obra,`` řekl vlk. Za chvilku tam byli.
,,Tady je to. Vidíš svých šest bratrů? Obr je proměnil v kameny. A tam jsou jejich nevěsty. Vzadu jsou dveře. Půjdeš dovnitř.``
,,Ne, toho se neodvážím,`` řekl princ, ,,připraví mě o život.``
,,Ale ne,`` odpověděl vlk, ,,až vejdeš dovnitř, potkáš princeznu. Řekne ti, co máš udělat, abys skoncoval s obrem. Jen udělej to, co ti řekne.``
Askeladd vešel dovnitř, ale měl velký strach. Obr byl pryč. V místnosti seděla princezna, jak řekl vlk. Nikdy neviděl tak překrásnou pannu.
,,Bůh ti pomoz, jak ses sem dostal?`` zeptala se princezna, jakmile ho uviděla, ,,bude to tvoje smrt. Obra, který tu bydlí, nikdo nedokáže přemoci, protože v sobě nenosí srdce.``
,,Ano, ale když už jsem přišel, měl bych to zkusit,`` řekl Askeladd, ,,a také bych chtěl osvobodit své bratry, kteří venku stojí tako kameny. I tebe chci zachránit.``
,,Jestli tedy opravdu chceš, nějak si poradíme. Teď zalezeš pod postel a poslechneš si, o čem budu mluvit s obrem. Ale musíš být úplně zticha.``
Jen co se schoval pod postel, přišel obr.
,,Hu! Je to tu cítit křesťanem!``
,,Ano, straka přeletěla nad komínem a upustila dovnitř lidskou kost,`` řekla princezna, ,,pospíšila jsem si, abych ji vyhodila ven, ale ten smrad tak rychle nevyvanul.``
Obr o tom dále nemluvil.
Nastal večer. Šli do postele a když chvíli leželi, řekla princezna: ,,Na jednu věc bych se tě chctěla zeptat, kdybych jen směla.``
,,Co je to za věc?`` zeptal se obr.
,,Kde je tvé srdce, když ho nenosíš v sobě?``
,,O to se nemusíš starat. Ale jinak leží pod prahem ve dveřích.``
,,Aha! Tak to ho snadno najdeme,`` řekl si Askeladd pod postelí.
Obr vstal brzo ráno a šel do lesa. Jakmile byl pryč, začali Askeladd a princezna hledat pod prahem obrovo srdce. Hledali a hrabali, ale nemohli nic najít.
,,Tentokrát nás převezl,`` řekla princezna, ,,ale zkusíme to ještě jednou.``
Natrhala ty nejkrásnější květiny, jaké našla, a rozprostřela je kolem prahu, který už zase ležel na svém místě. Když se přiblížil čas, kdy se obr vracel domů, zalezl Askeladd opět pod postel.
Jakmile se schoval, přišel obr.
,,Brr! Tady to tak smrdí křesťanem!``
,,Proletěla tudy straka s lidskou kostí a upustila ji komínem. Pospíšila jsem si, abych ji vyhodila, ale stále je tu cítit,`` odpověděla princezna.
Obr o tom dále nemluvil. Za chvilku se zeptal, kdo rozprostřel květiny kolem prahu.
,,To jsem byla já,`` odpověděla princezna.
,,Co to má znamenat?``
,,Mám tě tak ráda. Udělala jsem to, protože vím, že tam leží tvé srdce.``
,,Aha. Ale stejně tam není.``
Když šli večer spát, zeptala se princezna znovu, kde je jeho srdce, protože ho má tak ráda a chtěla by to vědět.
,,Leží ve skříňce na zdi,`` řekl obr.
,,Skvělé, tam ho určitě najdeme,`` pomyslel si Askeladd.
Brzy ráno byl obr opět na cestě do lesa. Tak časně nikdy předtím nešel. Princezna a Askeladd se hned podívali do skříňky a hledali jeho srdce. Opět nic nenašli.
,,Ano, musíme to zkusit ještě jednou,`` řekla princezna.
Ozdobila skříňku květinami a věnci a když se přiblížil večer, zalezl Askeladd opět pod postel.
,,Brr! Tady to tak smrdí křesťanem!`` řekl obr, když se vrátil domů.
Před chvilkou nad námi přeletěla straka s lidskou kostí v zobáku a upustila ji komínem. Znovu jsem si pospíšila, abych ji co nejrychleji vyhodila, ale stále to tu smrdí.``
Když to obr uslyšel, nic dalšího k tomu neřekl. Za chvíli si všiml květin kolem skříňky a zaptal se, kdo to udělal.
Ano, byla to princezna.
,,K čemu je ta šaškárna?`` zeptal se obr.
,,Mám tě tak ráda, že jsem to musela udělat, když jsem se dozvěděla, že je tam tvé srdce.``
,,To jsi tak blbá, že si můžeš něco takového myset?``
,,Přeci ti věřím, když mi to říkáš.``
,,Ty hloupá, nikdy se nedostaneš tam, kde je mé srdce!``
,,Ano, ale stejně by bylo tak milé vědět, kde je tvé srdce,`` řekla princezna.
Obr už to nemohl vydržet, musel říct pravdu.
,,Daleko, daleko, v jezeře leží ostrov. Na ostrově stojí kostel. V kostele je studna. Ve studni plave kachna. V kachně je vejce. A v tom vejci---tam je mé srdce.``
Brzy ráno, když ještě ani nesvítalo, vydal se obr do lesa.
,,Taky půjdu na cestu,`` řekl Askeladd, ,,jen kdybych věděl kudy.``
Dal princezně sbohem. Když vyšel před obrův dům, stál tam ještě vlk a čekal na něj. Vyprávěl mu, co se stalo uvnitř u obra. Teď musí ke studni v kostele, ale nezná cestu. Vlk ho poprosil, aby si sedl na jeho záda, protože on už cestu najde. Běžel, až kolem svištěl vítr. Přes planiny a stráně, přes kopce a údolí.
Cestovali mnoho dní. Nakonec přišli k jezeru. Princ nevěděl, jak se dostane na ostrov. Vlk mu řekl, aby se ničeho nebál, a přeplaval s princem na zádech na druhý břeh. Přišli ke kostelu, ale klíč visel vysoko na věži. Princ netušil, jak se k němu dostane.
,,Měl bys zavolat krkavce,`` řekl vlk.
Krkavec hned přiletěl a přinesl dolů klíč. Princ vstoupil do kostela. Když přišel ke studni, kachna plavala sem a tam tak, jak řekl obr. Vábil ji a vábil ji, až ji k sobě přivábil a chytil ji. Jakmile ji zvedl z vody, upustila vejce do studny. Askeladd vůbec nevěděl, jak vejce vytáhne.
,,Zavolej na pstruha,`` řekl vlk.
Pstruh připlaval a přinesl vejce ze dna studny. Vlk řekl Askeladdovi, aby vejce stiskl. Jakmile ho stiskl, obr zakřičel.
,,Stiskni ještě jednou,`` řekl vlk. Obr zoufale zařval a krásně prosil o slitování. Udělá vše, co si princ bude přát, jen když přestane tisknout jeho srdce.
,,Řekni, že jestli osvobodí tvých šest bratrů a jejich nevěsty, které proměnil v kameny, zachrání si život,`` řekl vlk a Askeladd to hned udělal.
Obr hned souhlasil a proměnil je všechny zpět v prince a princezny.
,,Stiskni vejce ještě víc,`` řekl vlk. Askeladd rozdrtil vejce na kusy a obr se rozpadl.
Když se Askeladd zbavil obra, vrátil se na vlkovi do obrova domu. Stáli tam všichni jeho bratři s nevěstami a Askeladd šel do hory pro svou princeznu. Společně se vrátili na zámek. Starý král se radoval, že se jeho sedm synů vrátilo i s nevěstami.
,,Ale stejně je ze všech princezen nejkrásnější Askeladdova nevěsta,`` řekl král, ,,budou spolu u stolu sedět na nejvyšším místě.``
Slavili dlouho a vesele a jestli se neuslavili, tak slaví doteď.