Byl jednou jeden rybář, který bydlel hned vedle zámku a lovil ryby pro královský stůl. Když jednoho dne rybařil, nechytil nic. Ať dělal, co dělal, vnadil a lovil, lovil a vnadil, nevisela na háčku ani kost. Když den pokročil, vynořila se z vody hlava a řekla: ,,Dostanu-li to, co nosí tvoje žena za opaskem, budeš mít dostatek ryb.``
Muž hned odpověděl ano, protože nevěděl, že žena čeká dítě. Když se odpoledne vrátil domů a vyprávěl, jak přišel k tolika rybám, začala žena plakat a naříkat a prosila Boha o slitování nad slibem jejího muže, protože měla za opaskem dítě. Brzy se na zámku doslechli, že je žena tak nešťastná. Když to uslyšel král, slíbil, že si dítě vezme k sobě a zachrání ho.
Čas plynul a když se doba naplnila, porodila žena chlapce. Král si ho vzal k sobě a vychovával ho jako vlastního syna, až dospěl.
Jednoho dne chlapec prosil, zda by mohl dostat svolení jet se svým otcem lovit ryby. Říkal, že má tak silnou touhu. Král to nechtěl dopustit, ale nakonec mu dal své svolení. Chlapec byl se svým otcem a celý den šlo vše dobře. Když se večer vraceli domů, ztratil chlapec svůj kapesník. Chtěl za ním skočit ze člunu. V tom okamžiku s ním začal člun plout, až za ním voda vířila. Snažil se veslovat proti, ale nic nepomohlo. Plul a plul celou noc. Doplul daleko, daleko k bílé pláži. Vystoupil na břeh a když ušel kus cesty, potkal starého muže s dlouhými bílými vousy.
,,Jak se to tu jmenuje?`` zeptal se chlapec.
,,Bílá zem,`` odpověděl muž a zeptal se, odkud a proč přišel. Chlapec mu vše pověděl.
,,Ano,`` řekl muž, ,,půjdeš-li dál podél pláže, přijdeš ke třem princeznám, které stojí v zemi. Jen hlavy jsou nahoře. První princezna---ta nejstarší---tě bude krásně prosit, abys šel k ní a pomohl jí. To udělá i druhá. Ale ani k jedné nepřijdeš. Drž se od nich tak daleko, abys je neviděl ani neslyšel. Ke třetí půjdeš přímo a uděláš to, o co tě požádá. Bude to tvé štěstí.
Když chlapec přišel k první z princezen, volala na něj a krásně ho prosila, aby k ní šel. Chlapec dělal, že ji neslyší. Stejně prošel okolo druhé. Ale ke třetí šel přímo.
,,Uděláš-li to, co ti řeknu, dostaneš tu z nás, kterou chceš,`` řekla princezna.
Ano, to by rád. Vyprávěla mu, že je tu zasadil do země troll. Dříve bydlely v zámku, který uvidí v lese.
,,Teď půjdeš do zámku a necháš se trollem bičovat jednu noc za každou z nás. Pokud to vydržíš, osvobodíš nás.``
,,Ano,`` odpověděl chlapec. Přeci to zkusí.
,,Když půjdeš dovnitř, uvidíš u vchodu dva lvy. Projdeš uprostřed mezi nimi a nic ti neudělají. Vejdeš přímo do malé temné místnosti. Tam si lehneš. Přijde troll a bude tě bít. Ale ty si vezmeš nádobu, která visí na zdi, potřeš své rány a budeš zase zdravý. Uchopíš meč, který visí vedle nádoby, a zabiješ trolla.``
Udělal to, co mu princezna řekla. Prošel mezi lvy, jako by je neviděl, a vstoupil do malé komnaty a lehl si.
V noci přišel troll, který měl tři hlavy a tři biče, a důkladně chlapce zbičoval. Vydržel, dokud troll neskončil, vzal nádobu a potřel se. Chopil se meče a zabil trolla. Když ráno vyšel ven, stály princezny po pás v zemi. Druhá noc byla podobná. Přišel troll, který měl šest hlav a šest bičů, a zbičoval ho ještě hůře než první troll. Když se ráno podíval ven, stály princezny po lýtka v zemi. Třetí noc přišel troll s devíti hlavami a devíti biči. Bil a bičoval chlapce tak dlouho, až omdlel. Zvedl ho a hodil s ním o zeď. V tom na něj spadl džbán a rozbil se o něj. Znovu se uzdravil. Neotálel, vzal meč a zabil trolla. Když vyšel ráno ze zámku, byly princezny ze země venku. Vzal si nejmladší z nich za královnu a šťastně spolu žili dlouhý čas.
Ale nakonec se mu zachtělo jet domů a podívat se na své rodiče. Královna moc nechtěla, ale když tolik prosil a toužil vydat se na cestu, řekla mu: ,,Jedno mi musíš slíbit. Uděláš to, o co ti řekne tvůj otec, ale ne co ti řekne matka.``
Slíbil jí to. Dala mu prsten. Ten, kdo ho měl navlečený, mohl si přát dvě věci. Přál si být doma. Rodiče se nemohli dostatečně vynadívat, jak byl svátečně a zářivě oblečený.
Když byl doma několik dní, chtěla matka, aby šel do zámku a ukázal králi, jaký je z něj muž. Otec řekl: ,,Ne, to by neměl udělat, protože bychom z něj v ten okamžik neměli radost.``
Ale nepomohlo to. Matka žadonila a prosila tak dlouho, až odešel.
Když přišel na zámek, byl ve všem krásnější než druhý král. To se druhému králi příliš nelíbilo a tak řekl: ,,Ano, ale podívej se, jak je moje královna nádherná. Tvou nevidím a myslím si, že není tak krásná.``
,,Kéž by tu stála. Pak bys uviděl,`` řekl mladý král a vtom tu stála.
Ale byla velmi zarmoucená a řekla mu: ,,Proč jsi neposlechl mě ani svého otce? Teď musím hned domů. Ty jsi použil svá dvě přání.``
Zapletla mu do vlasů prsten, na kterém stálo její jméno, a přála si, aby byla doma.
Mladý král byl moc smutný, chodil sem a tam a myslel jen na to, jak se dostat ke své královně. Uvidíme, jestli se někde nedoptám, kde je Bílá zem, pomyslel si a vydal se do světa.
Když chvíli šel, dostal se na horu, kde potkal muže, který byl pánem zvěře v lese, protože zvířata přišla, když zatroubil na svůj roh. Král se ho zeptal na Bílou zemi.
,,To nevím,`` odpověděl, ,,ale zeptám se své zvěře.
Zatroubil na ně a zeptal se, zda někdo ví, kde leží Bílá zem, ale nikdo to nevěděl.
Muž mu dal pár lyží.
,,Když na nich budeš stát, dostaneš se k mému bratrovi, který odtud bydlí sto mil. Je pánem všech ptáků ve vzduchu. Zeptej se ho. Až tam přijedeš, otoč lyže tak, aby špičky směřovaly sem, a pojedou samy zpět.``
Když tam král došel, otočil lyže tak, jak mu pán zvěře řekl, a vrátily se zpět.
Znovu se zeptal na Bílou zem a muž svolal všechny ptáky. Zeptal se, zda někdo z nich neví, kde leží Bílá zem. Ne, nikdo to nevěděl. Dlouho za ostatními přiletěl starý orel. Byl pryč celých deset let, ale ani on nic nevěděl.
,,Dobře,`` řekl muž, ,,půjčím ti pár lyží. Když na nich budeš stát, dojedeš k mému bratrovi, který odtud bydlí stovky mil. Je pánem všech ryb v moři. Můžeš se ho zeptat. Ale nezapomeň otočit lyže!``
Král poděkoval a postavil se na lyže. Když přišel k pánu všech ryb v moři, otočil lyže a vrátily se zpět jako předchozí. Znovu se zeptal na Bílou zem.
Muž svolal všechny ryby, ale žádná nic nevěděla. Nakonec připlavala stará, stará štika. Musel hodně foukat do rohu, aby ji přivedl. Když se jí zeptal, odpověděla: ,,Ano, vím to. Už deset let jsem tam kuchařkou. Zítra ráno tam poplavu, protože královna bude mít svatbu s jiným, když je král tak dlouho pryč.
,,Když je to tak, dám ti radu,`` řekl muž, ,,už stovky let tu v bažině stojí tři bratři a hádají se o klobouk, plášť a holínky. Kdo má tyto tři věci, může být neviditelný a přát si být kdekoliv. Řekneš jim, že si věci vyzkoušíš a pak je rozsoudíš.``
Král poděkoval a poslechl.
,,O co se tu věčně a nekonečně hádáte? Dovolte mi vyzkoušet věci, abych vás mohl rozsoudit.``
Rádi svolili, ale když dostal klobouk, plášť a holínky, řekl: ,,Až se příště setkáme, uslyšíte můj soud.``
A hned si přál být pryč. Když se hnal vzduchem, podkal Severní vítr.
,,Kam máš namířeno?`` zeptal se Severní vítr.
,,Do Bílé země,`` odpověděl král a vyprávěl, co se mu přihodilo.
,,Ano,`` řekl Severní vítr, ,,jdeš o něco rychleji než já. Musím foukat a vát do každého koutu. Až přijdeš k zámku, posaď se na schody. Já přivanu a sfouknu celý zámek. Až vyjde ven princ, který si chce vzít tvou královnu, podívá se, co se děje. Vezmeš ho za krk a odhodíš ho pryč. Já ho zkusím odfouknout ze dvora.
Jak řekl Severní vítr, tak král udělal. Posadil se na schody a když přišel svištící a šumící Severní vítr a opřel se do zdi zámku, vyběhl princ ven, aby se podíval, co se děje. Vtom ho popadl král za krk a vyhodil ho ven. Vzal ho Severní vítr a odnesl ho pryč. Když se ho král zbavil, vešel do zámku. Královna ho nejprve nepoznala. Byl hubený a bledý, protože cestoval tak dlouho a byl moc nešťastný. Ale když jí ukázal prsten, byla od srdce šťastná. Slavila se opravdová svatba, že se o ní široko daleko mluvilo.