Kdysi dávno, když náš Pán a svatý Petr putovali po zemi, přišli k jednomu muži, který pekl placky. Jmenoval se Datel a nosil červenou čepici. Cestovali už hodně dlouho a měli hlad. Pán ho hezky poprosil, jestli by nemohli dostat jednu placku. Ano, dostanou ji, odpověděl muž. Vzal malý kousek těsta a rozválel ho, ale placka byla tak velká, že se nevešla na plech. Tu nemohl Pánu dát. Vzal tedy menší kousek těsta, ale vyválel z něj ještě větší placku. Takovou placku mu také nemohl dát. Napotřetí vzal opravdu maličký kousek těsta, ale i tentokrát byla placka příliš velká.
,,Nemám nic, co bych vám mohl dát,`` řekl Datel, ,,můžete jít klidně dál bez ochutnání, protože placky jsou stejně příliš velké.``
Pán se rozzlobil a řekl: ,,Protože jsi mi dopřál tak málo, budeš potrestán. Budeš pták, svou suchou stravu si budeš hledat mezi kůrou a dřevem a nedostaneš nic k pití častěji, než prší.``
Jakmile řekl poslední slovo, stal se z muže datel a proletěl troubou a komínem ven. Ještě dnes ho můžeš vidět poletovat kolem. Má červenou čepičku a celé tělo černé od sazí z komína. Klove do stromů a hledá potravu. Pípáním ohlašuje příchod deště, protože má stále žízeň a čeká na doušek vody.