Daleko, daleko v hlubokém lese bydleli jednou chudí manželé. Žena ulehla a porodila dítě, nádhernou dceru. Ale protože byli tak chudí, nevědli, jak nechají dítě pokřtít. Jednoho dne se musel muž vydat ven a hledal někoho za kmotra. Chodil celý den od jednoho k druhému, ale všichni říkali, že by chtěli být kmotři, ale nikdo si to nemohl dovolit.
Když šel večer domů, potkal překrásnou paní, která byla oděná do krásných šatů a která vypadala tak upřímně milá a dobrá. Nabídla se, že nechá dítě pokřtít, ale potom si ho chtěla ponechat. Muž odpověděl, že se musí nejprve poradit se ženou. Když se vrátil domů a vyprávěl o tom, žena zostra řekla ne.
Druhého dne šel muž opět hledat kmotra, který by se uvolil. Nikdo, koho se zeptal, nechtěl. Když se k večeru vracel domů, opět potkal tu překrásnou paní, která se mile usmívala a nabídla mu to samé co včera. Vyprávěl ženě, co se mu přihodilo. Odpověděla mu, že pokud ani zítra nenajde dítěti kmotra, pak přijmou nabídku té paní, protože vypadala tak dobrá a milá.
Třetího dne muž opět odešel, ale znovu nenašel žádného kmotra. Když večer potkal paní, slíbil jí, že dostane dítě, pokud mu opatří křest a víru. Ráno přišla do chalupy ve společnosti dvou mužů, vzala si dítě a odjela do kostela, kde nechala dítě pokřtít. Vzala ho s sebou domů. Malá holčička mnoho let vyrůstala u macechy, která na ni byla hodná a milá.
Když holčička vyrostla a naučila se chápat, rozhodla se macecha odcestovat.
,,Smíš chodit do všech místností, kam chceš,`` řekla holčičce, ,,jen nesmíš do tří komnat, které ti ukáži.``
Tak tedy odjela. Holčička přesto pootevřela dveře jedné komnaty a hle, vyletěla ven Hvězda.
Když se macecha vrátila, zlobila na nevlastní dceru a pohrozila jí, že ji vyžene. Ale dítě plakalo a prosilo, a tak mu macecha dovolila zůstat.
Za nějaký čas měla macecha opět odjet, a tak znovu zakázala holčičce vstoupit do dvou komnat, ve kterých ještě nebyla. Holčička byla chvilku sama a přemýšlela, co by tak mohlo být v druhé místnosti. Nevydržela, trochu nahlédla za dveře a hle, vyletěl ven Měsíc.
Když se macecha vrátila a uviděla, že je Měsíc venku, byla velmi zarmoucená. Řekla holčičce, že teď už si ji opravdu nemůže nechat u sebe, musí pryč. Ale holčička tak upřímně plakala a tak krásně prosila, že ji macecha i tentokrát dovolila zůstat.
Když se macecha po čase opět chystala na cestu, kladla na srdce už skoro dospělé holčičce, že se vůbec nesmí pokoušet vstoupit nebo podívat se do třetí komnaty. Ale když byla macecha chvilku pryč, holčička se začala nudit. Pomyslela si: ,,Ve třetí komnatě je určitě tolik zábavy.``
Nejprve to kvůli maceše nechtěla udělat, ale nakonec se rozhodla podívat se do třetí komnaty. Pootevřela dveře a hle, vyletělo Slunce.
Když se macecha vrátila, její srdce bylo zarmoucené a řekla, že tentokrát už nesvolí, aby u ní zůstala. Nevlastní dcera plakala a ještě více prosila než kdy předtím. Nebylo to nic platné.
,,Ne, musím tě potrestat,`` řekla macecha, ,,ale smíš si vybrat. Můžeš být nejkrásnější ze všech žen, ale nebudeš moci mluvit. Nebo můžeš být ze všech nejošklivější a budeš moci mluvit. Ale musíš ode mě pryč.``
,,Pak tedy chci být raději krásná.``
Tak se stalo a od té doby byla němá.
Když odešla od macechy, bloudila ve velkém, velkém lese. Kamkoliv šla, nikde nebral les konce. Když se přiblížil večer, vylezla na vysoký strom, který stál nad studánkou, posadila se na větev a usnula. Nedaleko stál zámek, ze kterého brzy ráno vyšla dívka, která měla přinést vodu ze studánky na princův čaj. Služka uviděla ve studánce nádherný obličej a myslela si, že je to ona sama. Odhodila džber, běžela domů, ukazovala na svůj obličej a říkala: ,,Jsem tak krásná, že jsem příliš dobrá na to, abych chodila pro vodu.``
Druhá služka šla pro vodu, ale dopadlo to s ní stejně. Také se vrátila zpět a říkala, že je příliš krásná a dobrá, než aby chodila princi pro vodu. Tak tedy šel sám princ ke studánce, aby se přesvědčil, jak to spolu souvisí. Když přišel ke studánce, uviděl ten samý obraz, hned vzhlédl a uviděl na stromě sedět nádhernou Pannu. Přilákal ji dolů, vzal ji s sebou do zámku a hned ji chtěl za královnu, protože byla tak krásná. Ale jeho matka, která ještě žila, to nechtěla.
,,Přeci neumí mluvit,`` řekla, ,,a taky by mohla být od trollů.``
Ale princ nedošel pokoje, dokud ji nedostal. Když spolu nějaký čas žili, počala dítě a když měla rodit, nechal u ní princ stát silnou stráž. Ale v čas porodu všichni spali. Když porodila dítě, přišla její macecha, řízla dítě do prstu a potřela královně ústa a ruce krví. Řekla jí: ,,Teď budeš tak zarmoucená jako já, když jsi vypustila Hvězdu.``
Zmizela i s dítětem. Když se strážci probudili, mysleli, že královna snědla své vlastní dítě a stará královna ji chtěla nechat upálit. Ale princ ji měl tak rád, že ji nakonec osvobodil od trestu. Ale stálo ho to všechny síly.
Když mladá královna podruhé ulehla, nechal u ní stát dvojnásobnou stráž. Dopadlo to skoro stejně, jen macecha řekla: ,,Teď budeš tak zarmoucená jako já, když jsi vypustila Měsíc.``
Královna plakala a prosila---protože mohla mluvit, když u ní byla macecha. Ale nic to nepomohlo.
Tentokrát ji stará královna opravdu chtěla nechat upálit, ale princ za ni opět tak prosil, že ji uchránil od trestu.
Když královna potřetí ulehla, stála u ní trojnásobná stráž, ale nic se nezměnilo. Macecha přišla, když stráž spala, vzala dítě, řízla ho do malíčku a potřela krví královnina ústa. Řekla, že teď bude královna trpět tak jako ona, když bylo vypuštěno Slunce.
Teď už ji princ nedokázal vysvobodit. Musela být upálena. Ale když ji vedli na hranici, uviděli macechu, jak se snáší z nebe se třemi dětmi. Dvě vedla za ruku a třetí nesla na paži. Šla k mladé královně a řekla: ,,Tu jsou tvé děti, teď je dostaneš zpět. Jsem Panna Maria. Tak nešťastná, jak jsi teď, jsem byla, když jsi vypustila Slunce, Měsíc a Hvězdu. Vytrpěla sis trest za to, co jsi udělala, a nyní už můžeš mluvit.``
Všichni si můžete myslet, jak se princ a královna radovali, ale nedokážete to vypovědět. Od té doby byli šťastní a princova matka měla královnu také ráda.