Jednou v dávných dobách žili dva bratři. Jeden byl bohatý a druhý chudý. Když přišel Štědrý večer, ten chudý neměl doma jediný drobeček, ani z chleba ani z housky. Tak šel k bratrovi a poprosil ho ve jménu Božím o něco k Vánocům. Nebylo to však poprvé, kdy mu musel bratr něco dát. Vždycky byl naštvaný a už ho vůbec neměl rád.
,,Pokud uděláš to, o co tě požádám, dostaneš kus vepřové šunky.``
Chudý bratr to hned slíbil a poděkoval.
,,Tady ji máš a mazej do pekla!`` řekl ten bohatý a hodil mu šunku.
,,Ano, to, co jsem slíbil, dodržím,`` řekl druhý a vydal se na cestu.
Šel a šel celý den. Za soumraku přišel na místo, které zářivě svítilo.
,,Bude to asi tady,`` řekl si muž se šunkou.
Venku u boudy sekal starý muž dříví.
,,Dobrý večer,`` řekl.
,,Dobrý den, kam jdeš tak pozdě?`` odpověděl starý muž.
,,Jdu do pekla, jestli jsem tedy na správné cestě.``
,,Ano, jdeš správně. Je to tady. Až vejdeš dovnitř, všichni budou chtít koupit tvou šunku, protože ji v pekle mají jen málokdy. Ale neprodáš ji za nic jiného než za ruční mlýnek, který stojí za dveřmi. Až vyjdeš ven, naučím tě s ním zacházet. Mlýnek je občas k užitku.``
Když vešel dovnitř, stalo se přesně to, co stařec řekl. Všichni ďáblové, velcí i malí, se k němu seběhli jako vosy a přebíjeli se v nabídkách za šunku.
,,Původně jsme chtěli mít se ženou šunku k Vánocům, ale když si ji tolik žádáte, vzdám se jí. Ale pokud ji mám prodat, pak za ni chci ruční mlýnek, který stojí za dveřmi.``
To čert nechtěl, smlouval a jednal s mužem, ale ten trval tak dlouho na svém, až mu čert dal mlýnek.
Když muž vyšel z pekla, zeptal se starého sekáče, jak má zacházet s mlýnkem. Když se to naučil, poděkoval. Vydal se k domovu, jak nejrychleji dovedl, ale stejně nedošel domů dříve, než hodiny odbily půlnoc.
,,Kde jsi to propánajána byl?`` řekla žena, ,,seděla jsem tu hodiny a čekala jsem na tebe. Nemám ani dvě polínka pod kotlík s vánoční kaší.``
,,Nemohl jsem přijít dřív, měl jsem hodně chození a také dalekou cestu. Ale podívej se,`` řekl muž.
Postavil na stůl mlýnek a nechal namlít světlo, ubrus, jídlo a pivo a další dobroty ke štědrovečerní večeři. Mlýnek namlel všechno, co mu řekl.
Žena se neustále křižovala a chtěla vědět, odkud má muž ten mlýnek, ale muž to nechtěl říct.
,,Je to jedno, kde jsem k němu přišel. Vidíš, že je to dobrý mlýnek. Dokonce mele vodu, která nezamrzá.``
Tak namlel jídlo, pití a samé dobré věci na celé Vánoce a třetího dne pozval všechny své přátele na hostinu.
Když bohatý bratr viděl všechno to pohostinství, byl rozhořčený a rozzlobený, protože mu to nemohl přát.
,,Na Štědrý večer ke mně přišel tak chudý, že mě prosil ve jménu Páně, a teď hostí takovou společnost, jako by byl hrabě a král,`` říkal si.
,,A kde jsi k čertu vzal všechno to bohatství?`` zeptal se bratra.
,,Za dveřmi,`` odpověděl, ale nenamáhal se splácet mu účty.
Ale večer, když už měl trochu v hlavě, neudržel se a ukázal mlýnek.
,,Tady je to, co mi obstaralo všechno bohatství,`` řekl a nechal mlýnek mlít to či ono.
Když to bratr uviděl, chtěl mít také mlýnek. Musel bratrovi slíbit tři sta tolarů, aby ho dostal na léto.
,,Budu-li ho mít až do léta, namelu si dostatek zásob na několik let,`` pomyslel si ten chudý, ,,třeba do té doby zrezaví.``
Když přišlo léto, dal bratrovi mlýnek. Ale nenaučil ho, jak se s ním zachází.
Bylo to večer, kdy bohatý bratr přinesl domů mlýnek, a další den ráno požádal ženu, aby šla sama rozhazovat panáky sena.
,,Dnes prostřu já,`` řekl jí.
Když se přiblížil čas oběda, postavil mlýnek na stůl.
,,Mel slanečky a kaši. A to hned a rychle.``
Mlýnek začal mlít slanečky a kaši. Nejprve naplnil všechny misky a díže. Když bylo všechno plné, začala téct kaše na podlahu. Muž mlýnkem kvrdlal a snažil se ho zastavit, ale jak s ním otáčel a ťukal do něj, nepřestával vařit kaši. Za chvilku sahala kaše tak vysoko, že se v ní skoro utopil. Kdyby včas neotevřel dveře, kaše by zaplnila celou sednici. Sotva se dotkl kliky, vytekla všechna kaše ven. Ocitl se na dvoře. Kaše za ním. Proudila po dvoře a po poli.
Žena, která byla rozhazovat seno, si myslela, že už muži vaření trvá moc dlouho.
,,Kdo ví, co doma muž dělá. Asi už půjdeme. Nevím, jestli vůbec umí vařit kaši. Musím mu pomoci,`` řekla žena ostatním.
Vydali se k domovu, ale když šli kus po stráni, potkali slanečky, kaši a chléb, jak se přes sebe převalují. V proudu plaval sám její muž.
,,Bože dej, abyste každý měl stovky žaludků! Ale dávejte pozor, abyste se neutopili v kaši!``
S kaší v patách proběhl kolem nich a kolem bratrova domu. Prosil ho ve jménu Páně, aby si zase mlýnek vzal. A to hned.
,,Kdyby mlel ještě hodinu, zahubil by celou vesnici kaší a slanečky.``
Ale bratr si ho nechtěl vzít, dokud mu nezaplatí tři sta tolarů. Zaplatil.
Teď měli chudí peníze i mlýnek. Netrvalo dlouho a pořídili si statek, mnohem krásnější, než v jakém bydlel bratr. Mlýnkem si namleli tolik zlata, že jím vyzdobili celý dvůr. Statek stál na břehu moře a třpytil se na jeho hladině. Všichni, kdo pluli kolem, se u zlatého statku zastavovali a chtěli vidět ten zázračný mlýnek, protože v širém okolí o něm bylo slyšet. Nebyl nikdo, kdo by neslyšel tento příběh.
Za dlouhou dobu přišel do statku mořeplavec a chtěl vidět mlýnek. Zeptal se, zda umí mlít sůl.
,,Ale ano, dokáže mlít sůl,`` odpověděli mu.
Když to námořník slyšel, chtěl mít mlýnek za každou cenu. Protože kdyby ho měl, myslel si, nemusel by plout přes nebezpečné vody pro sůl. Nejprve mu ho muž nechtěl prodat, ale námořník tak prosil a žadonil, až mu ho prodal za tisíce tolarů.
Když mořeplavec dostal mlýnek, nezůstal déle, protože se obával, že si to muž rozmyslí. Neměl vůbec čas zeptat se, jak se s mlýnkem zachází. Nalodil se, jak nejrychleji dovedl, a když byl daleko na moři, pozvedl mlýnek.
,,Mel sůl. A to hned a rychle.``
Z mlýnku se začala sypat sůl. Když měl mořeplavec plnou loď, chtěl mlýnek zastavit, ale ať dělal, co dělal, nic nezmohl. Mlýnek mlel a mlel, až namlel vysoký kopec soli. Nakonec se loď potopila.
Na dně moře leží mlýnek a den za dnem mele. A proto je moře slané.