Byl jednou jeden král, který měl dvanáct synů. Když vyrostli, řekl jim, že půjdou do světa, aby si našli nevěsty. Ale chtěl, aby nevěsta dokázala upříst, utkat a ušít košili za jeden den. Jinak by se nemohla stát princeznou. Každému dal koně a novou zbroj. Všichni se vydali do světa hledat ženu.
Když urazili kus cesty, řekli si, že už nechtějí jet s Askeladdem, se kterým nic nebylo. Askeladd tak musel zůstat sám, nic nepomohlo. Nevěděl, co má dělat, ani kudy se dát. Byl tak nešťastný, že seskočil z koně, posadil se do trávy a začal plakat.
Za chvilku se začalo v trávě hýbat jedno mraveniště a ven vylezlo cosi bílého. Když se to přiblížilo k Askeladdovi, uviděl, že je to krásná dívka. Ale byla tak maličká. Přišla k Askeladdovi a zeptala se ho, zda by se s ní nešel podívat na Panenku v trávě.
Ano, rád by šel.
Když přišli k Panence v trávě, seděla na židli. Byla tak nádherná a nazdobená. Zeptala se Askeladda, kam má namířeno. Vyprávěl, že jich bylo dvanáct bratrů, dostali od krále každý svého koně a novou zbroj a že se vydali do světa hledat nevěstu, která by dokázala upříst, utkat a ušít košili za jeden den.
,,Dokážeš-li to, staneš se mou paní a už dál nepojedu,`` řekl Askeladd Panence v trávě.
Pospíšila si a upředla, utkala a ušila košilku, která ale byla tak maličká — .
Askeladd košilku přivezl domů. Když ji králi ukazoval, moc se styděl, protože byla tak malá. Přesto král řekl, že dostane svou nevěstu. Askeladd s velkou radostí a spokojeností jel pro svou nejmilejší. Když přišel k Panence v trávě, chtěl ji vzít k sobě na koně. Odmítla a řekla, že pojede ve stříbrné lžičce tažené dvěma svými koníky. Vydali se na cestu — on na koni, ona ve stříbrné lžičce, kterou táhli dvě bílé myšky. Askeladd se držel druhé strany cesty, protože měl strach, aby ji nepřejel — byla tak maličká. Za chvíli přijeli k velkému jezeru. Askeladdův kůň se vylekal a uskočil na opačnou stranu cesty, převrátil lžičku a Panenka v trávě spadla do jezera. Askeladd byl moc nešťastný. Nevěděl, jak svou nevěstu získá zpět. Vtom však vylezl z vody vodník a přinesl ji. Najednou byla velká jako každý dospělý člověk. A byla ještě krásnější. Askeladd ji posadil před sebe na koně a jeli domů.
Když přijeli, byli tu už také všichni bratři se svými nevěstami. Byly tak ošklivé a hrubé, bratři jich už měli až po krk, na hlavách měly klobouky malované térem a sazemi, které tekly přes jejich obličeje, takže byly ještě ošklivější. Když bratři viděli Askeladdovu nevěstu, moc mu záviděli. Král z nich však měl takovou radost, že ostatní vyhnal. Askeladd se oženil s Panenkou v trávě a od té doby žili spolu dlouho a dlouho a jestli nezemřeli, tak ještě žijí.