Byli jednou tři bratři. Nevím přesně, jak se to stalo, ale každý mohl mít jedno přání, které mu bylo splněno. Dva se dlouho rozmýšleli. Přáli si, aby pokaždé, když strčí ruku do kapsy, nahmatali peníze.
,,Protože každý, kdo má tolik peněz, kolik chce, dojde ve světě daleko,`` říkali.
Ale nejmladší z nich věděl o lepším přaní. Přál si, aby ho všechny ženy měly rády, jen co ho uvidí. Jak uslyšíte, bylo to lepší než peníze a majetek.
Když učinili svá přání, chtěli dva starší do světa. Askeladd je prosil, aby mohl jít s nimi, ale nechtěli mu to dovolit.
,,Všude, kam přijdeme, přijmou nás jako hrabata a prince,`` říkali, ,,ale ty, hladový chudáku, který nic nemáš, nic nedostaneš. Jak si můžeš myslet, že se o tebe bude někdo starat?``
,,Ale stejně byste mi měli dovolit jít s vámi. Občas bych snad mohl dostat kousek pečeně, kdybych následoval tak velké pány.``
Tak po dlouhém přemlouvání dostal svolení následovat je, ale jen pokud bude jejich sluhou. Jinak o něm nechtěli ani slyšet.
Když cestovali asi tak jeden den, přijeli k hostinci. Ti, kteří měli peníze, vstoupili dovnitř a objednali si pečeni a ryby, pálenku a medovinu a všechno, co je dobré. Askeladd se staral o vše, co patřilo velkopánům.
Když chodil sem a tam po dvoře, podívala se hostinská oknem ven a uviděla sluhu pánů. Pomyslela si, že nikdy předtím neviděla tak krásného muže. Dívala se, dívala se a čím déle se dívala, tím více se jí zdálo, že je krásný.
,,Na co to do čertova kopyta pořád zíráš?`` zeptal se její muž, ,,bylo by lepší, kdyby ses starala o pečení prasete. A ty tu jen stojíš a zahálíš. To nevíš, jaké máme dnes hosty?``
,,Ale ne, starám se o tu velkolůzu!`` řekla žena, ,,když chtějí, ať si klidně jdou tam, odkud přišli. Ale pojď sem a podívej se ven. Tak krásného člověka jsem ještě za celý svůj život neviděla. Chceš-li, pozveme ho dovnitř a trochu ho pohostíme. Moc toho nemá, chudák.
,,Přišla jsi už i o poslední zbytek rozumu?`` řekl muž, který byl tak rozzlobený, až se z něj kouřilo, ,,jedeš do kuchyně! Starej se o oheň a nečum na cizí chlapy!``
Ženě nezbylo nic jiného než jít do kuchyně a vařit. Na chlapce se nesměla ani podívat, natož ho pohostit. Ale jakmile napíchla prase na rožeň, vypravila se na dvůr a dala Askeladdovi nůžky, které byly takové, že když s nimi člověk zastříhal ve vzduchu, vystříhaly ty nejkrásnější šaty z hedvábí a sametu, jaké kdy svět viděl.
,,Dostaneš je, protože jsi tak krásný,`` řekla žena.
Když bratři dostali všechno, co je dobré, pečené i dušené, vydali se na cestu. Askeladd stál opět vzadu na voze. Když ujeli další kus cesty, opět se zastavili v hostinci. Bratři vešli dovnitř, ale Askeladda, který neměl peníze, nechtěli vzít s sebou. Musel stát venku a hlídat jejich majetek.
,,A když se tě někdo zeptá, komu sloužíš, odpověz že dvěma cizím princům.``
Dopadlo to podobně jako předtím. Když se Askeladd potloukal po dvoře, podívala se hostinská oknem ven a byla do něj celá pryč stejně jako první hostinská. Stála tam, dívala se, dívala se a nemohla se ho nasytit. Její manžel přišel do místnosti s něčím, co si přáli hosté.
,,Nestůj tam a nečum jako tele na nová vrata. Do kuchyně a starej se o ryby,`` řekl muž, ,,to nevidíš, jaké máme dnes hosty?``
,,Vždyť já se o tu velkochátru starám!`` řekla žena, ,,jestli jim nestačí to, co jim dáváme, ať si vezmou to, co mají s sebou. Pojď sem a podívej se! Tak krásného muže, jaký stojí tam na dvoře, jsem ještě nikdy na celém světě neviděla. Chceš-li, pozveme ho dovnitř a pohostíme ho. Vypadá, že to potřebuje, chudák! Je tak krásný!``
,,Nikdy jsi neměla moc rozumu, ale zdá se mi, že to málo, co jsi měla, je teď pryč,`` řekl muž a byl ještě rozzlobenější než předchozí hostinský. Vyhnal ji do kuchyně.
,,Šup s tebou do kuchyně. Nečum na chlapy!``, řekl.
Musela ke kotlíku s rybami, ale pohostit Askeladda nemohla, protože se bála svého muže. Ale při vší práci zašla na chvilku na dvůr a dala Askeladdovi ubrus. Když ho roztáhl, prostřel se tím nejchutnějším, na co pomyslel.
,,Dostaneš ho, protože jsi tak krásný,`` řekla Askeladdovi.
Když dva bratři vypili a snědli všechno, co si objednali, a draze zaplatili, odjeli a Askeladd opět stál na konci vozu. Když jeli tak dlouho, až dostali hlad, zastavili se v hostinci a objednali si to nejdražší a nejlepší, co si vůbec dovedli představit.
,,Protože jsme dva králové a máme peněz jako šlupek.``
Když to uslyšel hostinský, začali vařit a péct, až to bylo cítit na druhém statku. Hostinský ani nevěděl, co by ještě mohl králům nabídnout. Ale Askeladd musel stát venku a dávat pozor na vůz.
Dopadlo to stejně jako v předchozích hostincích. Hostinská pohlédla ven oknem a spatřila sluhu, který stál vedle vozu. Tak krásného muže ještě nikdy neviděla. Dívala se, dívala se a čím déle se dívala, tím se jí zdál krásnější.
Hostinský přišel do místnosti a nesl jídlo pro dva krále. Moc se neradoval, když viděl ženu, jak stojí u okna a zírá ven.
,,To nemáš nic jiného na práce než čumět ven oknem, když máme takové hosty? Běž do kuchyně a míchej Rømmegrød. A to okamžitě!``
,,Ale to nic není. Pokud nechtějí počkat, až bude Rømmegrød uvařená, ať odjedou pryč!`` odpověděla žena, ,,ale pojď sem a podívej se! Tak krásného chlapa jsem ještě nikdy neviděla, jako je ten, který stojí na dvoře. Chceš-li jako já, pozveme ho dovnitř a trochu ho pohostíme. Vypadá, že by to potřeboval. On je tak krásný!``
,,Ty jsi byla vždycky tak prostopášná a jsi taková i teď!`` řekl muž. Byl tak rozzlobený, že nevěděl, kde mu hlava stojí.
,,Jestli nepůjdeš hned k plotně s kaší, tak tě nakopnu!``
Žena si pospíšila do kuchyně, jak jen mohla, protože věděla, že s manželem nejsou žádné žerty. Ale nebylo tomu jinak. Koukla se na dvůr, zahlédla Askeladda a dala mu pípu.
,,Stačí otočit kohoutkem,`` řekla žena, ,,a dostaneš ty nejlepší nápoje, jaké si představíš---medovinu, víno nebo pálenku. Je tvoje, protože jsi tak krásný.``
Když bratři všechno snědli a vypili, odjeli z hostince a Askeladd stál opět v vzadu na voze a byl jejich sluhou. Jeli dlouho a daleko, až se dostali k zámku. Dva starší bratři se vydávali za syny císaře. A protože měli tolik peněz a byli tak oslniví, že je mile přijali. Král ani nevěděl, jakou nádherou je zahrnout.
Ale Askeladda, který měl na sobě stále stejné hadry z domova a který neměl v kapse ani šilink, vzala zámecká stráž a odvezla ho na ostrůvek. Tam odváželi všechny žebráky a pobudy, kteří přišli na zámek, aby nerušili radovánky svým žebráním a ošklivostí. Neposílali tam více jídla, než stačilo na jejich přežití. Askeladdovi bratři se dívali, jak ho odváží na ostrůvek. Byli rádi, že se ho zbavili, a vůbec se o něj nestarali.
Když Askeladd vystoupil na ostrůvek, vytáhl své nůžky a zastříhal ve vzduchu. Nůžky vystříhaly ty nejzářivější šaty ze sametu a hedvábí. Pobudové na ostrůvku tak byli oslnivější než sám král na zámku. Potom vytáhl ubrus, rozprostřel ho a všichni dostali jídlo. Takovou hostinu na zámku nikdy neviděli.
,,Asi máte také žízeň,`` řekl Askeladd a ukázal jim svou pípu. Pootočil kohoutkem a chudáci dostali něco k pití. Takové pivo a takovou medovinu král nikdy v životě neochutnal.
Když na ostrůvek připluli ti, kteří měli chudákům přivézt studenou kaši a láhve se syrovátkou, nikdo nechtěl ani ochutnat. Moc se divili, ale ještě více byli překvapení, když se na chudáky podívali, protože byli tak oblečení, že si mysleli, že to snad jsou císařově a velmožové a že asi dopluli na špatný ostrůvek. Ale když se lépe podívali, poznali je. Domnívali se, že to byl ten, kterého včera dovezli na ostrůvek, kdo opatřil chudákům všechnu tu parádu. Když se vrátili na zámek, neváhali a vyprávěli, že ten, kterého odvezli předchozí den na ostrůvek, oblékl chudáky do tak oslnivých šatů, že z nich krása jen kapala.
,,Vůbec nechtěli ochutnat kaši a syrovátku, kterou jsme jim přivezli, tak jsou nafoukaní.``
Jeden si všiml, že měl chlapec nůžky, kterými vystříhal šaty.
,,Když nůžkami zvedne a zastříhá s nimi, stříhá jen samý samet a hedvábí.``
Když to princezna slyšela, nedošla klidu, dokud nespatřila chlapce a nůžky, které stříhaly jen samet a hedvábí ze vzduchu. Takové nůžky jsou velmi cenné, pomyslela si. Mohla by si s nimi obstarat všechnu parádu. Tak dlouho prosila krále, až nechal poslat pro chlapce, který vlastnil nůžky. Když přišel do zámku, zeptala se princezna, jestli má takové a takové nůžky a jestli by je chtěl prodat.
Ano, má takové nůžky, odpověděl Askeladd, ale prodat je vůbec nechtěl. Vytáhl je z kapsy a zastříhal s nimi ve vzduchu. Samet a hedvábí proudily kolem jeho uší.
,,Musíš mi je přece prodat,`` řekla královská dcera, ,,můžeš si za ně přát cokoliv, ale musím je mít.``
Ne, prodat je v žádném případě nechtěl, protože takové nůžky už nikdy nedostane. Když smlouvali o nůžkách, dívala se princezna stále více na Askeladda a myslela si stejně jako hostinské, že tak krásného chlapce ještě nikdy neviděla.
Stále smlouvali a princezna ho prosila a prosila, aby jí nůžky prodal. Klidně by mohl žádat mnoho set tolarů, bylo jí to jedno, jen kdyby dostala nůžky.
,,Ne, neprodám je,`` řekl Askeladd, ,,jedině v případě, že bych mohl spát tuto noc na podlaze v princeznině ložnici hned vedle dveří. Pak by dostala nůžky. Nic jí neudělám. Jestli se mě bojí, může mít v pokoji dva muže na stráži.``
Královská dcera ráda svolila. Když dostala nůžky, byla spokojená. Askeladd v noci ležel na podlaze v princeznině ložnici a dva muži stáli na stráži. Ale princezna v noci moc nespala, protože kdykoliv chtěla zavřít oči, musela se podívat na Askeladda, protože si myslela, že je tak krásný.
Ráno odvezli Askeladda na ostrůvek chudáků. Když připluli ze zámku s kaší a syrovátkou, nikdo nechtěl ani ochutnat stejně jako předchozí den. Jeden z nich si všiml, že chlapec, který měl nůžky, vlastní ubrus. Když ho rozprostřel, dostal to nejchutnější, na co pomyslel. Když se sluha vrátil na zámek, hned to vyprávěl.
,,Takovou pečínku a smetanovou kaši nikdo nikdy na zámku nejedl,`` řekl.
Když to princezna slyšela, řekla to králi. Tak dlouho prosila a žadonila, až poslal na ostrůvek pro toho, kdo má ubrus. Askeladd opět vstoupil do zámku. Královská dcera chtěla mít jeho ubrus. Nabídla mu za něj zlato a zelené lesy, ale Askeladd ho nechtěl v žádném případě prodat, ani za jakoukoliv cenu.
,,Ale kdybych mohl tuto noc spát na lavici v princeznině ložnici, dostala by můj ubrus,`` řekl chlapec, ,,nic jí neudělám, ale pokud má strach, ať postaví čtyři muže na stráž.``
Ano, princezna s tím souhlasila. Askeladd ležel na lavici u její postele a čtyři muži stáli na stráži. Ale jestliže princezna minulou noc moc nespala, tuto noc nespala mnohem méně. Skoro nemohla zavřít oči. Celou noc se musela dívat na toho krásného chlapce a ještě se jí zdálo, že je noc moc krátká.
Ráno Askeladda opět odvezli proti princeznině vůli na ostrůvek chudáků. Měla ho totiž tak ráda. Ale nebylo to nic platné, musel pryč. Když připluli ze zámku s kaší a syrovátkou pro chudáky, ani jeden se nechtěl podívat na to, co jim král poslal. Nikdo se tomu už nedivil. Ale mysleli si, že je zvláštní, že nemají žízeň. Ale jeden z poslů si všiml, že ten, který měl nůžky a ubrus, vlastní také pípu. Když otočil kohoutkem, dostal to nejlepší pití, jaké si jen dovedl představit---pivo, medovinu a víno. Když se vrátil na zámek, neudržel jazyk lépe za zuby než v předchozích případech. Zeširoka vyprávěl o pípě a o tom, jak snadno s ní lze získat všechny druhy pití.
,,Takové pivo a medovinu určitě ještě nikdo ze zámku neochutnal. Je to sladší než med a sirup.``
Když to princezna slyšela, hned chtěla tu pípu mít. Neměla nic proti smlouvání s tím, kdo ji má. Opět šla ke králi a poprosila ho, aby poslal pro toho, kdo měl nůžky a ubrus a který měl ještě jednu cennou věc. Když král uslyšel, že je to pípa, která dokáže obstarat jen otočením kohoutkem to nejlepší pivo a víno, jaké kdo kdy pil, netrvalo dlouho a poslal pro Askeladda.
Když přišel na zámek, zeptala se ho královská dcera, zda je pravda, že má takovou a takovou pípu.
Ano, měl ji ve své kapse. Ale když ji princezna chtěla za každou cenu koupit, řekl Askeladd jako dříve, že ji za žádnou cenu neprodá. Nabídla mu za ni půl království.
,,Je to tak, že kdybych mohl tuto noc spát na kožešině na okraji princezniny postele, dostala by mou pípu. Nic jí neudělám, ale pokud má strach, může postavit do ložnice osm mužů na stráž.``
,,Ne, to není potřeba,`` odpověděla princezna, protože už ho tolik znala.
A tak v noci ležel Askeladd na kožešině vedle princezny. Ale pokud minulou noc moc nespala, tak tentokrát nemohla ani oči zamhouřit. Celou dobu ležela a dívala se na Askeladda.
Když ráno vstala a uviděla, že chtějí Askeladda opět odvézt na ostrůvek chudáků, poprosila je o strpení a běžela ke králi, a tak ho přemlouvala, aby mohla dostat Askeladda, protože ho tak milovala, že kdyby si ho nemohla vzít, nechtěla by dál žít.
,,Ale dobře. Můžeš si ho vzít, pokud to chceš. Ten, kdo má takové věci, je určitě stejně bohatý jako ty.``
Tím dostal Askeladd princeznu za ženu a půl království. A až král zemře, dostane druhou polovinu. A tak všechno dobře dopadlo. Ale své bratry, kteří na něj byli tak zlí, poslal na ostrůvek chudáků.
,,Tam budete tak dlouho, až si vyzkoušíte, kdo má větší nouzi---jestli ten, kdo má kapsy plné peněz, nebo ten, koho mají ženy rády.``
Myslím si, že jim cinkání penězi na ostrůvku chudáků nepomohlo. A tak jedí studenou kaši a pijí syrovátku den za dnem.