Byl jednou jeden muž a jedna žena, kteří měli sít, ale neměli žádné obilí ani peníze, aby si ho mohli koupit. Jedinou krávu, kterou měli, chtěl jít muž prodat do města, aby dostal peníze na obilí. Ale když přišlo na věc, žena ho nechtěla pustit samotného, protože měla strach, že peníze propije. A tak se vydala sama s krávou a navíc vzala ještě slepici.
Nedaleko města potkala řezníka.
,,Prodala byste tu krávu, panímámo?`` zeptal se.
,,Ano, právě to bych chtěla.``
,,A kolik byste za ni chtěla?``
,,Chtěla bych jednu marku za krávu a deset tolarů za slepici.``
,,Dobře,`` odpověděl řezník, ,,slepici nepotřebuji, můžete ji prodat ve městě. Ale za tu krávu vám dám marku.``
Prodala svou krávu, dostala marku, ale ve městě nebyl nikdo, kdo by dal deset tolarů za vypelichanou slepici. Vrátila se k řezníkovi a řekla: ,,Slepici jsem neprodala, pantáto. Nemohl byste si vzít i ji?``
,,Určitě se dohodneme,`` odpověděl řezník.
Pozval ji ke stolu, dal jí jídlo a nalil jí tolik pálenky, že se opila, až byla smyslů zbavená.
Když spala, řezník ji namočil do sudu s térem a položil ji do hromady peří.
Když se probudila, byla celá od peří a začala se divit: ,,Jsem to já, nebo to nejsem já? Ne, to nemohu být já. Musí to být nějaký podivný velký pták. Ale co mám dělat, abych poznala, jestli to jsem já nebo ne? Ale ano, už vím, jak poznám, jestli to jsem já. Jestli mě tele olíže a jestli na mě pes nebude štěkat, až se vrátím domů, pak to jsem já.``
Pes sotva kdy viděl takového netvora. Začal tak hrozně štěkat, jako by byli na dvoře zloději a pobudové.
,,Ne, to určitě nemohu být já.``
Když přišla do chléva, tele ji nechtělo olízat, protože cítilo tér.
,,Ne, to nemohu být já. Musí to být nějaký podivný pták.``
Vylezla na střechu špýcharu a začala mávat rukama, jako by to byla křídla, a chtěla vzlétnout.
Když to viděl její muž, vzal pušku a zamířil na ni.
,,Nestřílej, nestřílej!`` křičela žena, ,,to jsem já.``
,,Jestli to jsi ty, tak tam nestůj jako kuře a pojď složit účty.``
Slezla dolů, ale neměla ani šilink, protože tu marku, kterou dostala od řezníka, zahodila ve své opilosti.
Když to muž uslyšel, řekl: ,,Není to poprvé, kdy jsi tak hloupá.``
Byl tak rozzuřený, že řekl, že půjde svou cestou a nevrátí se, dokud nepotká tři tak hloupé ženy, jako je ona.
Vydal se na cestu a když ušel pěkný kus, uviděl ženskou, která běhala s prázdným džberem ven a dovnitř do nově sroubeného stavení. Vždy, když šla dovnitř, přehodila plátno přes džber, jako by v něm něco bylo, a vylila to na podlahu.
,,Proč to děláte, panímámo?``
,,Ale, chci jen přinést trochu slunce,`` odpověděla, ,,jen nevím, čím to je, že když jsem venku, mám ve džberu slunce, ale když přijdu dovnitř, je pryč. V mé staré chulupě bylo vždy dost slunce a ani jsem ho tam nemusela nosit. Tomu, kdo by mi obstaral slunce, bych klidně dala tři sta tolarů.
,,Jestli máte sekeru, pak vám slunce určitě obstarám.``
Vzal sekeru a vysekal díry pro okna, protože na ně tesaři zapomněli. Slunce hned přišlo dovnitř a dostal tři sta tolarů.
Tak to byla jedna, řekl si muž a vydal se na cestu.
Za chvíli přišel před dům, odkud se ozýval strašný křik a nářek. Vešel dovnitř a uviděl ženu, které bila svého muže polenem do hlavy, přes kterou měl přetaženou košili, která neměla výstřih.
,,Chcete svého muže umlátit, panímámo?`` zeptal se.
,,Ne, jen bych potřebovala udělat do košile výstřih.``
Muž křičel a nadával: ,,Bože, utěšuj ty, kteří si mají obléknout novou košili! Kdyby někdo naučil mou ženu dělat výstřih nějakým jiným způsobem, dal bych mu tři sta tolarů.
,,To bude hned, jen mi dejte nůžky,`` odpověděl.
Dostal nůžky, vystřihl díru a šel dál s penězi v kapse.
Tak to byla druhá, řekl si.
Za dlouhou dobu přišel k dalšímu stavení a chtěl si odpočinout. Vstoupil dovnitř.
,,Odkud jste, pantáto?`` zeptala se ženská.
,,Jsem z království rimeského,`` odpověděl.
,,Opravdu? Jste z království nebeského? Tak to určitě znáte Pera druhého, požehnaného muže mého.``
Žena byla třikrát vdaná. První a třetí muž byli zlí, ale toho druhého považovala za požehnaného, protože to býval takový hodný muž.
,,Ano, toho znám,`` řekl kolemjdoucí.
,,A jakpak se mu teď daří?`` zeptala se žena.
,,Ale, je to s ním špatné. Potuluje se mezi staveními, nemá ani jídlo ani šaty a peníze už vůbec ne.``
,,Bože smiluj se nad ním!`` volala ženská, ,,nezaslouží si žít takhle nuzně ten, který ke mně byl tak milý. Tady visí pytel plný jeho šatů a tu je truhla s jeho penězi. Kdybyste mu je vzal, dostal byste koně a žebřiňák. Bude moci jezdit na žebřiňáku, aby nemusel chodit pěšky.``
Rimeský dostal koně, žebřiňák, truhlu plnou stříbrných mincí a tolik jídla a pití, kolik chtěl. Vydal se na cestu.
Tak to byla třetí, řekl si.
Ale venku na poli oral ženin třetí muž. Když uviděl cizince, jak jede s jeho koněm a žebřiňákem, šel domů a zeptal se ženy, kdo to odjel s jeho koněm.
,,Ach on,`` řekla ženská, ,,to byl muž z království nebeského. Řekl, že se Perovi druhému, mému požehnanému muži, daří špatně. Chodí od domu k domu a nemá ani šaty ani peníze, a tak jsem mu poslala jeho staré oblečení a truhlu s penězi.``
Muž hned pochopil, oč tu běží, osedlal koně a vyrazil ze statku, jak nejrychleji dovedl. Netrvalo dlouho a dostihl muže na žebřiňáku. Ale když to rimeský spatřil, zajel do nízkého lesa, utrhl koni hrst žíní a vyběhl na stráň, kde uvázal žíně k bříze. Lehl si pod ni a civěl do mraků.
,,Ne, ne, ne!`` volal jakoby sám pro sebe, ,,nikdy jsem neviděl nic tak podivného! Nikdy jsem neviděl nic tak zvláštního.``
Per stál a chvíli se na něj díval. Divil se, co je to za nesmysl a tak se zeptal: ,,Proč tam ležíš a na co se díváš?``
,,Ne, nikdy jsem neviděl nic takového!`` odpověděl ten druhý, ,,na nebi jede někdo na vraném koni. Jeho žíně zůstali ještě na bříze a teď běhá mezi oblaky.``
Per se podíval na oblohu a na něj a řekl: ,,Nevidím nic jiného než žíně na bříze.``
,,Však ho tam, kde stojíš, ani vidět nemůžeš. Ale pojď sem a lehni si. Dívej se na oblaky a nespouštěj z nich oči.``
Zatímco Per třetí ležel a zíral do mraků, až mu oči slzely, vzal mu rimeský jeho koně. Když Per třetí uslyšel dusot koní na cestě, vstal, ale byl tak zmatený, že než se vydal za svými koňmi, bylo už dávno pozdě.
Nezbylo mu nic. Vrátil se domů k ženě a když se ho zeptala, co udělal s koněm, řekl jí: ,,Poslal jsem ho Perovi druhému, protože si myslím, že by nebylo dobré, aby se v nebi kodrcal na žebřiňáku. Teď ho může prodat a pořídit si velký kočár.``
,,Za to ti moc děkuji! Nikdy jsem si nemyslela, že jsi tak laskavý muž,`` řekla žena.
Když se rimeský vrátil domů, měl šest set tolarů, měl na žebřiňáku náklad šatů a peněz. Uviděl, že jsou pole zoraná a osetá. První, na co se ženy zeptal, bylo, kde sehnala obilí.
,,Ale,`` řekla žena, ,,vždycky jsem slyšela, že sklízí ten, kdo zaseje. Proto jsem zasela sůl, kterou přivezli vesničané, a jestli brzy zaprší, myslím, že vzejde.``
,,Jsi bláznivá a vždycky bláznivá budeš. Ale je mi to jedno, protože některé ženské jsou prostě takové.``